„Každý stupeň vzdělání začíná dětstvím. Proto je nejvzdělanější člověk tak blízký dítěti.“
Fridrich Leopold von Hardenberg (Novalis)
Současná doba nabízí mnoho nástrah, kterým mohou mladí lidé, zejména děti podlehnout a tím zmařit svůj počáteční start do života. Je třeba jim nabídnout jinou alternativu jako protipól drog, alkoholu, násilí a životní bezradnosti. Zároveň je nutné uvědomit si náročnost tohoto úkolu. Jednou z možností se nabízí sport. Kvalitní osobnost trenéra a touha po vítězství jsou motivačním prvkem a mohou obrátit pozornost správným směrem. Jak ale na děti působit, abychom rozvíjeli jejich přirozené schopnosti? Je třeba dodržovat několik pravidel. To nejdůležitější je přizpůsobit trénink věku dítěte, proto je nezbytné podstatné zákonitosti dětství znát a respektovat je. Pochopení tohoto vývoje je důležité pro výběr talentů a zároveň se tím vyhneme škodám, které můžeme napáchat nevhodným zatěžováním.
Děti nejsou malí dospělí. Po chvilce uvažování musíme potvrdit pravdivost těchto slov, jelikož se děti v dospělé postupně mění. Problémy ranné specializace jsou dnes patrné ve všech sportovních odvětvích.
Při sportovní přípravě dětí je nutné rozdělit svěřence do kategorii dle věku:
- předškolní věk (3-6 let)
- mladší školní věk ( 6-10 let)
- starší školní věk (10-15 let)
- dorostový věk (16-18)
(Pro ucelenost tématu zařazuji i dorostový věk).
Předškolní věk
V tomto období je zapotřebí využít přirozené pohyblivosti a „neposednosti“ dětí. Převážná část tréninku by měla probíhat formou hry. Při cvičení je nutné zařazovat takové typy her, při kterých se co nejvíce rozvíjí obratnost a tvořivost. Trenér by měl jít osobním příkladem, být přátelský, ale zároveň důsledný, musí tedy vyžadovat poslušnost. Tím si získá přirozenou autoritu a jeho svěřenci ho „milují“. Je třeba zaměřit zájem dětí správným směrem. Schopnost dětí udržet pozornost není příliš velká, proto je žádoucí umět děti zabavit. Pokud začnou „zlobit“, je dobré změnit téma. Například si zahrát scénku z pohádky nebo si i zazpívat. V tomto věku by měl trenér co nejvíce spolupracovat a komunikovat s rodiči. Hovořit by s nimi měl o vývoji dítěte, jeho životosprávě a hygienických návycích. Otázka hygieny je velmi důležitá a často bývá podceňovaná. Děti mají pocit, že se jedná o zbytečnost a ztrátu času a tyto věci musí dělat v době, kdy by si jinak hrály. Proto již od útlého věku jim musíme vštěpovat a zároveň kontrolovat dodržování zásad zdravého životního stylu.
Mladší školní věk
Dvě období:
- 6-7 let pohybový neklid
- 8-10 let „zlatý věk motoriky“
Mladší školní věk je nejpříznivější období pro motorické učení. Dětem jde jakoby všechno samo. Tréninku by měl dominovat herní princip, kdy zařazujeme co nejvíce pohybové hry. Důležitý je prožitek a radost z pohybu. Klademe důraz na celkovou všestrannost ve sportovní přípravě. Měli bychom již zařazovat nácvik techniky daného sportovního odvětví, zatím na úrovni základního osvojení dovedností konkrétního jedince. Je již potřeba rozvíjet rychlostní schopnosti. Mohou se už vyskytovat určité rozdíly v pohybových schopnostech dětí. Musíme je proto umět motivovat a posilovat jejich vůli. Zároveň také rozvíjíme velmi důležitou schopnost koncentrace. Děti začínají chodit do školy a snaží se vydobýt si své místo mezi spolužáky, při nichž navazují první přátelství. I při tréninku je třeba dávat bedlivý pozor na chování uvnitř naší tréninkové skupiny. Z pozice autority máme velké možnosti tyto vztahy ovlivnit. Opět je zde nutný osobní příklad trenéra, který za všech okolností musí mít ke všem žákům stejný a spravedlivý přístup.
U dvou výše zmíněných skupin je důležitá úloha asistentů a to z důvodu individuální přípravy jednotlivých dětí, jejich opravování, hodnocení apod.
Starší školní věk
Starší školní věk bývá někdy označován jako nejproblematičtější období dětí. Rozdělujeme ho na dvě období:
- 10 až 12 let, kdy se děti ještě snadno učí a lépe podřizují autoritě
- 13 až 15 let, nástup puberty
Záleží na trenérovi, jak si poradí se změnami chování svých svěřenců. V tomto období dochází k všestranému rozvoji osobnosti. Začíná nerovný biologický i psychický vývoj, končí dětství a pomalu se blíží dospělost. Mladý člověk se cítí být hotovým jedincem a snadno podléhá pocitu jedinečnosti, bývá velmi kritický i ke svému okolí, což je dáno formováním vlastního názoru na svět kolem sebe.
Při prvních neúspěších často zanechává sport, kterému se věnoval i několik předešlých let. Zde by měl trenér zaujmout pozici staršího a zkušenějšího kamaráda, který v krizových situacích vždy správně poradí a pomůže. Musí ale zasáhnout v případě, kdy dojde k mimořádným prohřeškům vůči ostatním nebo k narušení přípravného období. Sport jako takový přestává být zábavou a stává se povinností. Trenér by měl podporovat i jiné aktivity a zájmy svých svěřenců, měl by znát jejich studijní výsledky a popřípadě se pokusit je ovlivnit. Nesmí preferovat svůj sport jako jedinou a nejdůležitější věc na světě. Na druhé straně ale již žáci dokáží mnohem déle udržet pozornost a lépe se koncentrovat. Nově naučené pohybové dovednosti se učí velmi rychle. Dochází i ke vzestupu výkonnosti. Toho bychom měli umět využít. Zařazujeme tedy i soustředěnější vytrvalostní trénink, který ovšem nikdy nesmí jit až na hranici maximálního vyčerpávajícího zatížení. Větší roli hraje i kolektiv a role jedince v této skupině, který může dočasně suplovat i rodinu. Vznikají i pevnější přátelské vztahy, které často vydrží až do konce života. Začínají být patrné rozdíly mezi chlapci a děvčaty. V tomto období mají děti silnou potřebu napodobovat dospělé mimo okruh své rodiny, často je objektem obdivu právě trenér. Jeho osobní příklad je právě teď nenahraditelný!
Dorostový věk
V dorostovém věku je již kladen důraz hlavně na silovou, vytrvalostní a specializovanou sportovní přípravu. Dochází ke zdokonalení techniky a podstatně větší podíl má i taktická příprava. Před soutěžemi regulujeme psychické stavy (psychická příprava). Musíme vést sportovce k odpovědnosti za své činy a chování. Důležitá je vlastní aktivita, tvořivost a nápaditost, kdy je sportovec schopen odhadnout své možnosti. Nesmíme ale zapomenou na sebekritiku, bez které by byl další rozvoj velmi problematický. Při úspěších se zvyšuje i společenská prestiž, proto bychom měli tyto úspěchy spojovat s jeho osobními zájmy. V tomto věku může již nastat období vrcholných výkonů. Trenér musí přistupovat ke svým svěřencům taktně a tolerantně. Respekt by měl mít díky svým schopnostem a vědomostem.
Pro rozvoj a pokrok v každém sportu je důležitá role trenéra. Je to on, kdo určuje kvalitativní a morální normy ve skupině, a kdo vede bezpečný trénink. Hluboká znalost prováděných technik musí být vyvážena se schopností komunikovat s žáky ve všech oblastech života. Schopný sportovec může vyniknout, ale špatný instruktor mu znemožní využít jeho plného potenciálu. Kvalita dosažená ve sportovním výkonu je přímo závislá na způsobu a úrovni trenérovy výuky. Nejenže učí, ale hlavně vychovává.
Ladislav Kříž
Použitá literatura:
PeadDr. Tomáš Perič Ph D.: Sportovní příprava dětí – teze přednášek
Doc. Phdr. Josef Dovalil CSc.: Věkové zvláštnosti dětí a mládeže ve sportovním tréninku (Praha, Karolinum 1998)
Doc. Phdr. Josef Dovalil CSc. a kol.: Sportovní lexikon (Praha, Karolinum 1992)
Prof. Phdr. Bohumil Svoboda Dr. Sc.: Pedagogika Sportu (Praha, Karolinum 2000)
