Totální efekt

“Z tradičního karate dostává člověk prostředky, kterými může rozšiřovat a zlepšovat mentální a duševní schopnosti. Díky nekončícímu hledání lepší fyzické techniky tak zdokonaluje své dovednosti ve všech směrech.”

Prof. Hidetaka Nishiyama, President ITKF

Princip totálního efektu psychické a fyzické energie

Psychická a fyzická energie, která se může nasměrovat a kontrolovat, se v karate nazývá kime. V tradičním karate se může definovat jako schopnost maximální fyzické síly. Ve skutečnosti je kime největší momentální možná kontrakce všech svalů, které se účastní tohoto pohybu. Bez této specifické energie by každý úder byl jen “rozsypáním síly”. Tělo vyvine největší energii, když pěst, ruka, boky a noha vytvoří nejvyšší rychlost. Každý i nejjednodušší pohyb člověka je ve skutečnosti velmi složitý proces, který je důsledkem kontrakce svalu (obr. 1).

obr. 1: Příklad složeného pohybu oi-cuki

Svaly, jež se účastní úderu nereagují náhle, ale jsou postupně zapojeny do tohoto pohybu. V podstatě můžeme říci, že třetí princip, který učí Fudokan karate, přenese sílu na co největší povrch svalu a vykonává úder.

Aby se energie celého těla přenesla na úder, je potřeba maximálně rychlé zapojení všech svalů, které se kontrakce účastní. Připravovaný pohyb v druhé fázi úderu, (jako je to v každém sportovním zápase), vede k progresivnímu uspořádání techniky, aby byl konečný úder veden do určité vzdálenosti 1 až 3 centimetry od protivníkova vitálního bodu (obr. 2).

obr.2: Zastavení úderu

Úder se tedy skládá ze tří faktorů:

  • maximální rychlost
  • maximální síla
  • deakcelerace úderu

Aby byl pohyb správně proveden a složen z těchto faktorů, musí se prostorově a časově odpovídajícím způsobem vykonat. Je nutné připomenout, že tímto velký náporem na svaly při pohybu a poté jeho náhlým zastavením mohou vzniknout mikrotraumata a ta vest až k chronickým traumatům, která jsou již popsaná v literatuře sportovní medicíny a nazývají se “karate lakat”.

Tři základní elementy kime se pokusím blíže objasnit na příkladu oi-cuki (přímý úder).
Při provádění úderu oi-cuki, kdy dráha pohybu je od 50 cm a konstantně je bržděna největší rozpoloženou silou (F).

Energie pěsti tedy je: E = F x 50 cm.

Aby se pěst zastavila ve vzdálenosti 5 cm od cíleného místa, bude její potřebná síla (K) desetkrát větší než síla dráhy.

Tzn. E = F x 50cm = K x 5 cm
tj. K = 10 x F

Při zastavení na vzdálenost 2,5 cm od vitálního bodu je potřebná dvacetkrát větší síla oproti síle při přímém úderu. Síla K – deakcelerace do úplného zastavení ještě dodatečně zatěžuje svaly, šlachy a vazy.

Je paradoxní, ale v praxi prověřené a dokázané, že při maximální svalové činnosti musí být vazy plně uvolněné a relaxované. Pokud to tak není, dochází k již zmíněným mikrotraumatům kontaktních povrchů. Stává se to zejména při cvičení na makiwaře (zavěšená deska s měkčím povrchem, do které se provádí údery a kopy). Všechny tyto poznatky, které platí při kime, jsou důležité i při útočných technikách nohama. Např. Mai-geri (přímý kop), mawashgeri (obloukový kop), uraken uchiro geri (obloukový otočný kop) a další (obr. 3).

obr.3: Kinoagram kopu mai-geri

Na závěr bych připomenul důležité pravidlo, které platí pro bezpečné oi-cuki. Jedná se o polohu loktů. Loket i předloktí musí být co nejblíže těla v pravém úhlu, síla rovnoměrně rozložena. A to proto, aby se rotační pohyb ruky vykonal na minimum (obr. 4).

obr.4: Rotační pohyb ruky při oi-cuki

Dle knihy: Prof. Dr. Ilija Jorga: Tradicionalni Fudokan karate – Moj Put
Přeložil a upravil L. Kříž